Česko vyniká v ekologickém zemědělství

K evropským oblastem s nejvyšším podílem ekologicky obhospodařované zemědělské půdy patří i dva české regiony. Hned za rakouským Salzburgem je region Severozápad, zahrnující Ústecký a Karlovarský kraj, a v nejekologičtější osmičce figuruje i Moravskoslezský kraj.

Ekologické zemědělství

Regionální rozmanitost se promítá i do metod zemědělské výroby, například do rozsahu ekologického zemědělství. V Evropské unii byl v roce 2016 pouze jeden region, který obhospodařoval více než polovinu zemědělské půdy ekologickými metodami produkce. Naproti tomu ve třinácti procentech regionů zemědělci ekologicky obhospodařovali méně než jedno procento plochy půdy.

Nejekologičtější regiony

Nejvyšší podíl ekologického zemědělství zaznamenali statistici v rakouském Salzburgu. Zde byla v roce 2016 (poslední rok, za který jsou k dispozici regionální údaje) více než polovina (52 %) celkové zemědělské plochy využita pro ekologické zemědělství. V dalších sedmi regionech zaujímalo ekologické zemědělství více než čtvrtinu: Severozápad v České republice (30 %), Norra Mellansverige ve Švédsku (29 %), Kalábrie v Itálii (29 %), Mellersta Norrland ve Švédsku (28 %), Burgenland v Rakousku (27 %), Sicílie v Itálii (26 %) a Moravskoslezsko v Česku (25 %). Nejčastějšími ekologicky pěstovanými kulturami v ČR jsou trvalé travní porosty, dále ovocné sady a léčivé a kořeninové rostliny. Ve srovnání s rokem 2013 došlo k největšímu nárůstu ekologického zemědělství v Kalábrii a Salzburgu (shodně +11 procentních bodů (p. b.)). Těsně následovaly Sicílie a Région de Bruxelles‑Capitale v Belgii (shodně +9 p. b.) a také Aland ve Finsku (+8 p. b.).

Cesta k „bio“ a „eko“

Ekologické zemědělství se během posledních několika desítek let stalo uznávanou alternativou ke klasickému zemědělství. Bere ohled na přirozené koloběhy přírody, používá šetrné zpracovatelské postupy a přináší kvalitní a zdravé produkty. V Evropě se rozvinulo po první světové válce. Důvodem byly problémy, které přinesla industrializace a urbanizace v polovině 19. a na přelomu 20. století. Zastánci ekologického zemědělství v 70. letech minulého století vytvořili Mezinárodní federaci sdružení za organické zemědělství (International Federation of Organic Agriculture Movements, IFOAM). V 90. letech došlo k profesionalizaci ekozemědělství a ekologické produkty se začaly označovat „bio“ a „eko“. Rozvoj ekologického zemědělství je jedním z trendů Evropské unie.