Cestování před sametovou revolucí

Podle oficiální statistiky cestovního ruchu z roku 1988 překročilo hraniční přechody Československa 1,7 milionu návštěvníků z nesocialistických států. Do západních zemí vycestovalo téměř 700 tisíc Čechoslováků, z toho čtvrt milionu do západního Německa.

Cestování

Zatímco vízová politika Československé socialistické republiky umožňovala turistům z kapitalistických zemí poznat život, práci a úspěchy socialistické výstavby našeho pracujícího lidu, výjezdy československých občanů do zahraničí podléhaly přísné kontrole.

Jak to chodilo za časů výjezdních doložek?

Přestože se bývalý režim snažil omezovat cesty na Západ, byl až do léta 1969 poměrně liberální. Pokud občan předložil devizový příslib nebo pozvání osoby žijící v zahraničí, většinou cestovní pas i výjezdní doložku dostal. S nástupem normalizace se všechno zásadně změnilo. Došlo k okamžitému zrušení již vydaných výjezdních doložek k jakýmkoli soukromým cestám mimo země RVHP. Téměř každý československý občan mohl být považován za potenciálního emigranta či oběť zpravodajských služeb, cizinec zase za emisara diverzních center nebo agenta kapitalistických bezpečnostních složek. K problematice cestování se opakovaně vyjadřovala Charta 77. V březnu 1979 vydala dokument, ve kterém upozorňovala zejména na právní, materiální a morální aspekty porušování základních občanských práv v oblasti cestování Čechoslováků do ciziny, především pak na problém navštěvování příbuzných v zahraničí. Orgány pasů a víz tehdejšího ministerstva vnitra mohly odepřít vydání cestovních dokladů rodinným příslušníkům v případech, že „cesta do ciziny nebyla v souladu se státními zájmy“, za kterými se často skrývala msta, případně snaha potrestat občana za jeho kritické postoje k režimu. Každopádně potřeba valut v tvrdé měně přiměla komunistické vedení státu nebránit návštěvníkům z kapitalistických zemí v poznávání socialistického Československa.

Cizince lákaly do ČSSR světově proslulé lázně, příroda i významné události

V roce 1980 k nám zavítalo 1,1 milionu cizinců, rok před pádem komunismu již 1,7 milionu. Nejvíce návštěvníků přicestovalo ze západního Německa (586 tisíc), dovolenou u nás strávilo 454 tisíc Němců. Na druhém místě byli Rakušané (282 tisíc, z toho 139 tisíc „dovolenkářů“), třetí příčku obsadili Italové (119 tisíc, z toho 84 tisíc na dovolené) a na čtvrtém místě turisté ze Spojených států amerických (75 tisíc, z toho 60 tisíc na dovolené). Téměř 40 tisíc osob přijelo z Francie, Švédska a Velké Británie. Velmi populární byly naše země u Holanďanů (46 tisíc, z toho 34 tisíc na dovolené). V porovnání s počtem návštěvníků ze socialistických států však bylo „zápaďáků“ samozřejmě poskrovnu. Největší oblibě se tehdy ČSSR těšila u občanů východního Německa (9,4 milionu, z toho 7,1 milionu na dovolené), Maďarska (6,4 milionu, z toho 4,2 milionu na dovolené) a Polska (4,8 milionu, z toho 700 tisíc na dovolené). Cestovatelů ze Sovětského svazu k nám přijelo podstatně méně (celkem 680 tisíc návštěvníků, z toho 451 tisíc na dovolenou). K příjezdu do naší republiky lákaly cizince nejen lázně a příroda, ale také spartakiády, festivaly (Zlatá Praha, Pražské jaro), oslavy výročí osvobození Československa, světová setkání mládeže a studentstva i sportovní události, jako například v roce 1985 mistrovství světa v ledním hokeji.

Cesty do zahraničí…

V roce 1988 z ČSSR vycestovalo 7,3 milionu občanů, z nichž 687 tisíc mohlo navštívit nesocialistické státy. Tuto výsadu tak měl zhruba jeden z dvaceti obyvatel tehdejšího patnáctimilionového Československa. Hlavní proud o síle 248 tisíc osob zamířil do západního Německa. Dovolenou zde strávilo 128 tisíc z nich s průměrnou délkou pobytu 11,3 dne. Druhou nejoblíbenější kapitalistickou destinací bylo Rakousko se 136 tisíci návštěvníky z Československa, přičemž 59 tisíc zde strávilo dovolenou o průměrné délce 7,3 dne. Dalšími v pořadí byly Itálie (46 tisíc, z toho 26 tisíc na dovolenou s průměrnou délkou 13,8 dne), Francie (35 tisíc, z toho 19 tisíc na dovolenou o průměrné délce pobytu 15,6 dne) a Švýcarsko (38 tisíc, z toho 25 tisíc na dovolenou o průměrné délce 18,1 dne).

Čechoslováci vyráželi těsně před pádem komunistického režimu na dovolenou dokonce i do Spojených států. Celkem jich toto „hlavní kapitalistické hnízdo“ v roce 1988 navštívilo osm tisíc, z nichž dovolenou tam strávilo sedm tisíc občanů ČSSR. Průměrná délka pobytu byla impozantní, protože dosáhla 55,4 dne! Kolik našich občanů se z cesty do kapitalistické ciziny nevrátilo domů, již oficiální statistiky neuvádějí.

Poměrně sporadické výjezdy do kapitalistické ciziny předčily milionové počty cest Čechoslováků na dovolenou do socialistických zemí. Do východního Německa odjelo na rekreaci 2,4 milionu osob, do Maďarska 1,8 milionu, do Polska 772 tisíc, do SSSR 252 tisíc a do Jugoslávie 326 tisíc.

Jak cestujeme dnes?

Po pádu „železné opony“ se nám svět otevřel po všech stránkách: zpočátku spíš krátkodobé poznávací cesty do sousedních států vystřídaly delší dovolené a cesty za oceán i do exotických destinací. V roce 2018 uskutečnili Češi 607 tisíc delších cest do Itálie, 328 tisíc do Rakouska, 813 tisíc do Chorvatska, 724 tisíc na Slovensko, 472 tisíc do Řecka, 265 tisíc do Egypta a 211 tisíc do Španělska.