Koněspřežka – hromadná doprava s živým „motorem“

Pražské koněspřežné tramvaje dokázaly na konci 19. století přepravit za rok sedm milionů cestujících. Po jednokolejové pouliční dráze projížděla stovka tramvajových vozů tažená přibližně čtyřmi stovkami koní. První veřejnou dopravu v centru Prahy provozoval soukromý majitel na šesti linkách o délce necelých dvacet kilometrů.

Koněspřežka
Zdroj: DPP

Dne 12. května 1905 projela Prahou naposledy koněspřežná tramvaj. Hlavní pražský hromadný prostředek zajišťoval veřejnou dopravu v centru města celých 25 let. Na sklonku 19. století ho postupně vytlačila Křižíkova elektrická tramvaj. Jak výkonným dopravním prostředkem byla, dokládají údaje zveřejněné v Pražské statistické ročence z roku 1892.

Pražská veřejná doprava v rukou Belgičanů

Provozovatelem kolejové pouliční dráhy tažené koňmi byla soukromá belgická firma – Akciová společnost Pražské tramwaye. Začínala v roce 1875 s 32 zaměstnanci, první trasu obsluhovalo 10 vozů a 32 koní. V roce 1892 už její provoz zajišťovalo 281 lidí. Nejpočetnější skupinu tvořili kočí, přípřežníci a podkoní (137), pět výpravčích a 78 průvodčích – konduktérů. S černými pasažéry už v té době bojovalo pět revizorů. Vedle toho pracovalo ve firmě šest šafářů, 24 řemeslníků a 21 dělníků. Početný sbor zaměstnanců vedlo pouhých pět úředníků. V roce 1892 tvořil vozový park 116 vozů, které tahalo 380 koní. Vozovnu měla koňka nejprve v Karlíně u dnešní křižovatky Sokolovská – Šaldova, od roku 1876 potom i na Smíchově. Další vozovny byly na Žižkově a na vinohradské Zvonařce.

Linky pouliční dráhy

Koněspřežné tramvaje jezdily na šesti linkách o celkové délce 18,5 km. Nejdelší tratí byla v roce 1892 trasa z Karlína na Malou Stranu (4,8 km), bylo na ní 15 stanic a další tři zastávky. Linka za rok přepravila 2,131 milionu cestujících. Druhá, jen o něco kratší linka (4,3 km) vedla ze Smíchovského nádraží do Jezdecké ulice (dnešní Havlíčkova). Nacházelo se zde 12 stanic a čtyři zastávky a svezlo se s ní 1,516 milionu cestujících. Pražané a návštěvníci hlavního města mohli využít i spojení mezi Žižkovem a Křížovnickým náměstím (3,4 km), Královskými Vinohrady a Josefským náměstím (2 km) a Josefským náměstím a Bubenečskou oborou (2,8 km). Nejkratší linka o délce 1,1 kilometru s pěti stanicemi a jednou zastávkou vedla ze Smíchova (Plzeňská silnice) do Chotkovy ulice.

Miliony cestujících ročně

Tramvaje jezdily od 6.30 do 22.00 hodin v intervalu sedm minut, průměrnou rychlostí 8 km za hodinu. Vozy nebyly číslované, odlišovaly se barevným symbolem ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné stanice a také barvou jízdenek. Vzhledem k různým tarifům měli průvodčí při ruce až deset různých jízdenek. V roce 1892 koněspřežné tramvaje převezly denně v průměru 19,4 tisíce cestujících, za celý rok 7 086 182 osob. Bylo to o 1,22 milionu méně než v roce předchozím. Důvod razantního poklesu byl prostý. V roce 1891 se v pražských Holešovicích konala Jubilejní výstava zemská Království českého. Přehlídka rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti přilákala od května do října přes 2,5 milionu lidí. Přepravu návštěvníků zajišťovalo 116 tramvajových vozů a 462 koní. Jubilejní výstava koňce přinesla nejprospěšnější rok – celkové roční příjmy dopravního podniku dosáhly v roce 1891 částky 481 979 zlatých (o rok později se propadly na pouhých 164 987 zlatých).

Historie pražské koňky

Koněspřežná tramvaj (Pražská tramway, pražská koňka) byla v provozu od roku 1875. Její éru odstartoval belgický průmyslník Édouard Otlet dne 23. září. Následující den o tom informoval Pražský deník: „… Včera odpoledne ve 3 hod. počalo se následkem toho poprvé po ní veřejně jezditi. Odjezd se dál od českého Národního divadla, z kteréhož místa se jízda zahájila. Osm prapory a zelení ozdobených vozů postavilo se u divadla za sebou do řady a vsedli do nich pozvaní hosté, a sice zástupcové ouřadů, městské rady, obchodní komory a novinářstva. Po třetí hodině se dalo znamení k jízdě a jelo se až k invalidovně v době 25 minut. V Ovocné ulici se vyšinul jeden vůz z kolejí, byl ale hned zase do nich uveden.“ Příčinou byl s největší pravděpodobností nedostatečný svršek poměrně primitivní dřevěné jednokolejky. Kolize přinášel i silniční provoz. Pro majitele dostavníků, fiakrů, hostinských omnibusů a povozů byla koňka konkurentem, který je nepřímo likvidoval, a tak často úmyslně blokovali koleje, aby způsobili zpoždění a poškodili tím provozovatele. Přestože Otletova společnost zdokonalovala vozový park a měnila dřevěné jednokolejky za železné dvoukolejky, přestávalo se jí dařit. Stále častěji se zaplétala do soudních sporů s městem, nejen kvůli přednostnímu právu na stavbu tratí, ale i z důvodu zhoršující se infrastruktury. Konec se přiblížil v roce 1896, kdy František Křižík zahájil provoz své elektrické tramvaje do Libně a Vysočan. V letech 1898 až 1905 byla koňka přebudována na elektrickou a sloučena do jedné sítě s elektrickými dráhami v pražské aglomeraci.

Praha nebyla první

Vůbec prvním tramvajovým systémem v českých zemích se v roce 1869 stala koněspřežná tramvaj v Brně. Trasy však nevedly přímo do centra města a lístky byly poměrně drahé. Vzhledem k nerentabilitě byl provoz v roce 1874 ukončen, a znovu obnoven o dva roky později s tím, že trať povede i do historického centra. Přesto se koňka udržela jen do roku 1880. V každém případě bylo Brno pátým městem Rakouska‑Uherska, které tento druh městské hromadné dopravy zavedlo. Praha měla tramvajovou koněspřežnou dráhu až o šest let později.

Současná tramvajová síť v hlavním městě

Síť tramvajových tratí v Praze má délku 142,7 kilometru. Dopravu v roce 2018 zajišťovalo 818 tramvají na pětadvaceti denních a devíti nočních linkách o celkové souhrnné délce 557,8 kilometru. V roce 2018 bylo všemi dopravními prostředky Dopravního podniku hlavního města Prahy přepraveno téměř 1,2 miliardy cestujících, z toho 375 milionů osob používalo tramvaje a lanovou dráhu na Petřín.