Odhalení neobjasněné demise prvního předsedy SÚS

Osobní nasazení za politickou nezávislost úřadu, útěk od povinností, nebo zbabělost? Co bylo pravou příčinou rezignace Dobroslava Krejčího na funkci prvního předsedy SÚS?

Dobroslav Krejčí
Dobroslav Krejčí

Půl roku ve funkci

První předseda nově založeného Státního úřadu statistického to v roce 1919 ve své funkci neměl zdaleka jednoduché. Půl roku vedl nepříjemný osobní boj s tehdejší politickou mocí o nezávislost úřadu. Politický tlak na jeho osobu probíhal skrytě a neveřejně. Přestože se mu podařilo nezávislost SÚS zachovat, na svou funkci rezignoval. Jeho demise však vyvolala v očích odborné i laické veřejnosti velkou nevraživost. Ještě řadu let po svém odchodu čelil Krejčí nařčení ze zbabělosti a nezodpovědnosti. Od roku 1920 působil jako řádný profesor na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a začal přednášet statistiku i na tamní Vysoké škole zemědělské.

Tíha nevysvětlené demise

Krejčí stále hledal příležitost pro očištění svého jména. Svému příteli a tehdejšímu předsedovi SÚS Janu Auerhanovi napsal v dopise z 31. května 1929: „… jsem přece jen také člověk a byl bych rád se jednou před nejkompetentnějším forem očistil trochu z výtky, kterou tak často cítím: že jsem bez těžkých důvodů zbaběle utekl od práce.“ Navíc ho rmoutilo, že podobné mínění o něm měl prý i prezident Masaryk: „Mám pocit velmi tísnivý a sotva bezdůvodný, že sám náš milovaný pan prezident republiky se na mne tak dívá,“ napsal tehdy šedesátiletý právník a statistik.

Nelíbilo se mu především zamlžování skutečných důvodů: „Pouhé naznačování na počáteční obtíže jako příčinu mé rezignace, bez naznačení vlastních příčin a mimořádné intenzity jejich i nemožnosti jinak je zlomit v očích nezasvěcenců mě neočistí,“ stěžoval si hlavní autor prvního československého zákona o státní statistické službě z roku 1919.

Projev k jubileu SÚS

Příležitost k tomu, uvést všechno na pravou míru se Krejčímu naskytla při oslavách 10. výročí založení SÚS v roce 1929. Připravil si pro plenární schůzi Statistické rady státní (SRS) slavnostní řeč, která mimo jiné obsahovala ostrou kritiku Antonína Švehly. Tehdejší významný československý politik byl předsedou tří československých vlád, předsedou vládní Agrární strany a podílel se na vyhlášení samostatného Československa v roce 1918 jako jeden z pěti „mužů 28. října“. Krejčí nakonec od svého projevu upustil. Zdůvodnil to tím, že na zasedání se měly projednávat návrhy na čestné členství v SRS a jeho řeč by prý narušila slavnostní atmosféru celé události. Text projevu se však zachoval…

Antonín Švehla
Antonín Švehla

Nevyřízené účty s ministrem Švehlou

Funkce předsedy se Krejčí vzdal, protože „v zájmu věci jsem nevyhověl přání jistého mocného sekčního šéfa, abych naši statistiku podřídil jeho speciálnímu resortu“. Že měl na mysli Švehlu, který se v roce 1929 stáhl ze zdravotních důvodů z politiky, dokládá i jeho dopis Auerhanovi, ve kterém uvádí: „… tomu nemocnému penzistovi klid přeju, ale o jeho vině tu není pochyb.“

Narážel tím na Švehlovy snahy změnit statut SÚS (podle zákona o státní statistické službě z 28. ledna 1919 byl podřízen pouze ministerskému předsedovi) a postavit úřad pod ministerstvo vnitra, v jehož čele tehdy Švehla stál. To bylo hlavním záměrem novely statistického zákona, s níž tehdy Švehlovo ministerstvo přišlo. Do doby přijetí nebo odmítnutí novely se navíc zastavily všechny přípravné práce SÚS. Nebylo tak možné ustavit Statistickou radu státní jako orgán poradní a usnášející. SÚS bez její existence nemohl podle zákona připravit žádná nová statistická šetření, přijímat nové spolupracovníky ani provádět další nutná opatření.

Dalším důvodem uvedeným v textu projevu byla neochota státní administrativy přidělit nové instituci, která měla podle Krejčího zásadní význam pro budování Československa, vhodné prostory. Ty, které sám našel, byly nakonec předány jiným úřadům. To se například stalo s budovou na Maltézském náměstí, kterou získalo francouzské velvyslanectví. Krejčí se dále neúspěšně pokoušel pro SÚS získat prostory Buquoyského paláce na Malé Straně, budovy kláštera „anglických panen“ na Malé Straně, Albrechtské kasárny na Smíchově, klášter svatého Gabriela na Smíchově, Klárův ústav slepců na Malé Straně či Ústav hluchoněmých na Smíchově, kam byl nakonec SÚS po Krejčího rezignaci umístěn.

Velkou nevoli u něj dále vzbudilo neustálé převádění jeho spolupracovníků z bývalého zemského výboru do jiných úřadů. To samé se týkalo i nabírání pomocného personálu: „O každého písaře neb praktikanta sváděl jsem se svým ministerstvem nekonečné boje, často vůbec marné,“ stěžoval si Krejčí. Stejně tak prý ministerstvo ignorovalo jeho návrhy na opatření nutných pomůcek a počítacích strojů.

Krejčí se s podobnými překážkami nedokázal vyrovnat, a tak se po „těžkých vnitřních i vnějších bojích“ rozhodl vzdát se „v zájmu věci krásné funkce“ předsedy SÚS. „Ne z bázně před prací, ne ze zbabělosti, jak snad soudila nezasvěcená veřejnost, ale z čistého úmyslu prospěti svému drahému SÚS, umožniti mu vybudování nutné pro zdar jeho prací,“ vysvětloval později.

Obhajoba pro budoucnost

Krátce po své rezignaci sepsal Krejčí spis s názvem „K historii vzniku Státního úřadu statistického“, kde přináší podrobný výčet všech svých aktivit při budování úřadu. Dokument je datován 8. prosince 1919 a jsou v něm detailně popsány i okolnosti rezignace. V rámci projednávání zákona o statistické službě byl například 22. listopadu 1918 u předsedy vlády Kramáře, 10. února 1919 měl slyšení u ministra vnitra Švehly a 27. února 1919 ho přijal prezident Masaryk. Vedle toho absolvoval jednání s řadou dalších vysokých státních úředníků.

Při projednávání Švehlovy novely statistického zákona se obrátil opět na premiéra Kramáře, aby u něj našel zastání. Kramář ale v té době pobýval na versailleské mírové konferenci. Posílal mu tedy dopisy, ale nikdy na ně nedostal odpovědi. Po pádu Kramářovy vlády se obrátil na nového sociálnědemokratického premiéra Vlastimila Tusara se žádostí o osobní jednání. Měl v úmyslu mu oznámit svou rezignaci s odůvodněním, že po ztrátě půl roku „už si netroufá reorganizovati úřad tak, jak toho je v zájmu republiky třeba“. Tusar však jeho rezignaci nepřijal a vyjádřil mu místo toho svou podporu. Poté, dne 13. srpna, dostal Krejčí dekret o jmenování předsedou SÚS, ovšem už nebyl jmenován předsedou Statistické rady státní, což bylo podle něj důležité pro to, aby mohla být rada funkční. Navíc mu ani nebyl zvýšen plat. Podle statistického zákona mu měl náležet plat odborného přednosty, ale zůstal jen ministerským radou. To zřejmě byla poslední kapka, a tak jmenovací dekret premiérovi vrátil.

Všechno zlé je k něčemu dobré

Krejčího rezignace, kterou nakonec přijal prezident Masaryk až v únoru 1920, však paradoxně zlepšila situaci jeho nástupcům. „Pod dojmem jejím a mých osobních výkladů u jednotlivých nejvlivnějších ministrů padla chystaná novelizace statistického zákona, místnosti naposled mnou vyhledané byly přec jen pro SÚS zabrány, i řada jiných mých návrhů byla konečně vyřízena,“ připomněl Krejčí v nikdy nevysloveném projevu. První šéf SÚS se ale oficiálního očištění svého jména a uznání svých zásluh do konce svého života nedočkal. Zemřel v Brně v roce 1936.