Šokující byrokratická důslednost nacistů v terezínském ghettu

Krátce po skončení druhé světové války přinesl Státní úřad statistický souhrnné statistické údaje o životě a smrti v koncentračním táboře Terezín. Statistici zjistili, že ghettem prošlo 140 tisíc Evropanů, téměř 90 tisíc osob odvezly transporty do vyhlazovacích táborů v Polsku a 34 tisíc jich v Terezíně zemřelo. Osvobození se dočkalo pouhých 17 tisíc osob.

Terezín

Zdrojem demografických informací z koncentračního tábora Terezín byly statistiky vyplývající z činnosti židovské samosprávy. Ta podléhala nacistické správě tábora a představovala poměrně rozsáhlý úřednický aparát. Sestávala mimo jiné z administrativního oddělení, v jehož kompetenci byla evidence vězňů a vyhotovování statistických přehledů.

Lidé jako čísla

„Zatímco v Osvětimi a jinde hubeni lidé po statisících a nikdo se nepostaral, aby alespoň jejich jméno zachytil, terezínské ghetto muselo mít v rámci své ‚samosprávy‘ vybudováno s absurdní dokonalostí svůj vlastní matriční a popisný úřad a nadto ještě i svou vlastní statistickou službu!“ napsal v roce 1945 v časopise Statistický zpravodaj autor článku „Statistika terezínského ghetta“, podepsaný iniciálami V. S.

Právě vedoucí terezínského administrativního oddělení zachránil před zničením část shromážděných statistických dokumentů s hlavními sumarizacemi a odevzdal je zaměstnancům SÚS po návratu do Prahy. „Vyhovujíce jeho přání, otiskujeme data, která nám předal, připojujíce k nim výklad opřený o jeho informace,“ vysvětlil V. S. Jméno přeživšího však z neznámého důvodu neuvedl. Zmíněn je naproti tomu pan Josef Polák, který pracoval v terezínském ghettu jako vedoucí ohlašovacího oddělení. I jemu se podařilo přežít a o Terezíně rovněž nashromáždil statistický materiál, který poté poskytl SÚS. S jeho pomocí mohly být doplněny chybějící údaje.

Na základě svědectví obou bývalých vězňů se dozvídáme o krutých podmínkách, jimž byli při sestavování statistik v táboře vystaveni. „V rukou nacistů i statistika, tento užitečný a mírumilovný nástroj lidského ducha, se stala rafinovaně mučícím nástrojem,“ informoval článek s tím, že za každou chybu v kartotékovém lístku hrozilo zařazení do transportu na východ. „Každého rána musel být v tabulkách vykázán přítomný stav veškerého osazenstva nejenom počtem, nýbrž v zevrubném roztřídění podle pohlaví, věku, země původu, náboženství a jiných znaků. Za tím účelem bylo běžně vedeno v ústřední evidenci devět! kartoték a tato práce musela být pod trestem do rána hotova, i kdyby nový tisícihlavý transport přijel o půlnoci,“ popsal V. S. nepřetržité hrozby, kterým museli pracovníci administrativního oddělení čelit.

Pisatel článku dále stručně rekapituluje historii ghetta od příjezdu prvního transportu dne 24. listopadu 1941 s mladými muži, kteří stavěli provizorní baráky a upravovali tamní budovy pro ubytování nových příchozích. Terezín měl před válkou zhruba 3000 obyvatel. Na konci roku 1941 zde přežívalo 7365 osob, původem z protektorátu. V polovině září 1942 dosáhl počet internovaných 58 500 osob. V té době selhalo zásobování potravinami, což vedlo k epidemii tyfu, které denně podlehlo až 150 lidí. Mortalita v roce 1942 činila 536 zemřelých na 1000 obyvatel, tedy asi třicetkrát více než v tehdejší průměrné středoevropské populaci.

Od začátku roku 1943 až do podzimu 1944 se počet obyvatel ghetta snížil na zhruba 30 tisíc osob. V roce 1943 sem dorazilo 15 tisíc lidí, a 17 tisíc odešlo s transporty. Dalších 13 tisíc v Terezíně zemřelo. Koncem dubna 1945, kdy dochovaná data končí, bylo v terezínském ghettu na živu ještě 17 521 Židů, z nich asi sedm tisíc z českých zemí, přes pět tisíc z Německa, po jednom tisíci ze Slovenska, Rakouska, Maďarska a Holandska.

Bilance obětí terezínského ghetta

Za 42 měsíců trvání bylo do Terezína zavlečeno 140 tisíc Židů z Československa, Německa, Maďarska, Holandska a Dánska. Téměř 89 tisíc jich skončilo v plynových komorách, 34 tisíc zemřelo přímo v ghettu. V posledních okamžicích války zde zahynulo i 15 tisíc účastníků pochodů smrti. Osvobození se dožilo 17 tisíc osob, tedy jen 12 procent ze všech nedobrovolných obyvatel. V Terezíně se také narodilo 207 dětí, ale žádné z nich válku nepřežilo. Průměrný věk zemřelých v roce 1941 činil 53,6 roku, o rok později 74,4 roku, v roce 1943 byl 71,1 roku a v roce 1944 devětašedesát let.