Statistici za druhé světové války umírali během heydrichiády, na barikádách i jako velezrádci Říše

V roce 1946 vyčíslil tehdejší Státní úřad statistický (SÚS) počet obětí nacistické okupace. Čísla byla alarmující: „74 000 nežidovských a 138 000 židovských přímých obětí nacismu, 100 000 osob zemřelo vlivem vyšší úmrtnosti podmíněné válkou a okupací.“ Mezi zemřelými bylo i patnáct zaměstnanců SÚS.

Dne 15. března 1939 byla naše země okupována německým vojskem. Ze Státního úřadu statistického se stal Statistisches Zentralamt (Ústřední statistický úřad). Řada českých zaměstnanců byla během okupace perzekvována. Celkem patnáct pracovníků úřadu bylo popraveno v pražských Kobylisích a v berlínském Plötzensee nebo zemřeli ve věznicích a v koncentračních táborech Osvětim a Ravensbrück. Byli mezi nimi vysocí úředníci, významní statistici, bývalí vojáci a dvě statečné ženy.

Osudy civilních zaměstnanců

Prezident Státního úřadu statistického, přední český demograf, statistik a především vlastenec univ. doc. JUDr. Jan Auerhan zareagoval na okupaci Československa hitlerovským Německem výstižnými verši: „Naše země mluví. Krvácím, synu. Cizinci přišli a z mého těla kus po kuse rvali. Krev potokem tekla. Neplač, můj synu! Myslíš, že zhynu? Víš, že jsem věčná! …“ Vystudovaný právník nastoupil do Zemské statistické kanceláře Království českého a od roku 1919 pracoval v nově založeném Státním úřadu statistickém. V roce 1929 se stal jeho předsedou. Koncem března 1939 byl donucen odejít do trvalé výslužby. Jako pozdější předseda Československého ústavu zahraničního a velký vlastenec se proti okupaci otevřeně vyjadřoval, což se mu stalo osudným. Prakticky invalidního dvaašedesátiletého muže zatkli nacisté 29. května 1942 a odsoudili k trestu smrti za schvalování atentátu na Heydricha. Dne 9. června 1942 byl spolu s dalšími oběťmi heydrichiády popraven na střelnici v pražských Kobylisích.

Během nacistické okupace zemřel významný básník a překladatel z francouzštiny Jindřich Hořejší, který v SÚS působil od roku 1922 jako smluvní úředník. V důsledku špatných životních poměrů onemocněl tuberkulózou, které podlehl 30. května 1941.

Zaměstnancem SÚS byl také Julius Fučík. Přestože v úřadě působil od roku 1921 jen dvacet měsíců jako pomocný úředník pro práce spojené se sčítáním lidu, krátce po válce jej zařadil časopis Statistický obzor do seznamu obětí nacismu z řad SÚS. Pozdější komunistický novinář, autor proslulé knihy Reportáž psaná na oprátce, byl 24. dubna 1942 zatčen v Praze a 8. září 1943 popraven v Berlíně.

Alexandr Helcl, který do SÚS nastoupil v lednu 1942 jako smluvní úředník, byl zatčen krátce po svém přijetí přímo v úřadě. Nejprve byl vězněn na Pankráci, poté ve věznici Gollnow u Štětína. Pro přípravu velezrady byl odsouzen lidovým soudem v Berlíně k trestu smrti a 25. srpna 1943 popraven.

Židovský původ stál život pomocnou úřednici Hanu Justicovou, která v SÚS pracovala od roku 1932 celých sedm let. Poté byla z rasových důvodů z úřadu propuštěna a transportována do blíže neuvedeného koncentračního tábora. Zemřela v plynových komorách v Osvětimi.

Z Osvětimi se nevrátil ani Miroslav Unger. V SÚS pracoval od roku 1930, kdy byl jmenován statistickým adjunktem. Později se stal tajemníkem Prvního pražského spolku stenografů. Z titulu své funkce navrhl jmenování tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše čestným členem spolku. Tento čin byl údajně příčinou jeho obvinění a zatčení v říjnu 1939. V následujícím roce byl v Berlíně odsouzen k tříletému vězení pro přípravu velezrady. Trest si postupně odpykával ve věznicích Waldheim u Drážďan, Griebo u Dessavy a v Bobreku u Bytomi. Místo propuštění byl odeslán transportem do koncentračního tábora Osvětim, kde 11. května 1943 zemřel.

Velkou osobní odvahu prokázala Marie Vojtíšková. V SÚS pracovala od roku 1929 jako uklízečka. V květnu 1943 byla zatčena za ukrývání ilegálních odbojářů. Zemřela zřejmě o dva roky později v koncentračním táboře Ravensbrück.

Smluvní úředník František Obrdlík byl nuceně nasazen do továrny v Berlíně poté, co nesložil povinnou zkoušku z němčiny. Když byla továrna vybombardována, vrátil se domů. Krátce nato byl zatčen gestapem, protože neuposlechl příkaz k návratu na práci do Říše. Byl odsouzen a odeslán do kárného tábora v Břežanech. V nelidských podmínkách onemocněl zápalem plic, kterému bez lékařské pomoci brzy podlehl. Psal se rok 1944 a bylo mu pouhých 24 let.

Bývalí vojáci Československé armády

Značnou část obětí SÚS tvořili vojáci Československé armády, rozpuštěné v roce 1939. Jejich vojenské zkušenosti vzbudily u nacistů obavy, že se aktivně zapojí do odboje, a začali je pronásledovat.

Jedním z nich byl Josef Březina. Podplukovník dělostřelectva v SÚS pracoval jako aktuárský ředitel. Bývalého československého legionáře v Rusku zatklo gestapo v únoru 1940. Prošel několika koncentračními tábory, v roce 1942 se mu podařilo uprchnout a pokračovat v odboji. Gestapo jej ale dostihlo podruhé. Hrdina domácího odboje byl nacisty popraven 12. října 1944 v Drážďanech. Po válce byl Josef Březina in memoriam vyznamenán válečným křížem a povýšen do hodnosti plukovníka.

Pro přechovávání zbraní byl popraven kancelářský oficiant Jiří Láník, voják z povolání s hodností rotmistr‑dělmistr. Do SÚS byl převeden v roce 1940 z ministerstva školství. O dva roky později byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a dne 24. října 1942 popraven. Za stejný zločin byl zatčen a 18. srpna 1943 v Praze zastřelen Tomáš Božek, který od prosince 1939 pracoval v SÚS jako kancelářský pomocník.

Dalším vojákem byl účetní praporčík Hugo Hacker, který byl po převedení do SÚS v roce 1939 jmenován vrchním kancelářským oficiantem. Na podzim roku 1939 byl odsouzen ke dvouletému vězení za přechovávání zbraní. Zemřel 20. dubna 1941 ve věznici Waldheim u Drážďan.

Vojákem z povolání byl původně i Jan Novotný. V armádě sloužil jako rotmistr‑dělmistr až do svého převedení na odbor ministerstva školství. Odtud byl po roce převeden jako podúředník do SÚS a v prosinci 1940 jmenován kancelářským oficiantem. Na jaře roku 1942 byl zatčen, v září 1942 byl odsouzen k trestu smrti pro přechovávání zbraní a o měsíc později popraven.

Nejvyšší vojenskou hodnost mezi bývalými vojáky Československé armády v SÚS měl Jan Vlachý. Legionář z Ruska pokračoval po návratu do ČSR ve vojenské kariéře a dosáhl hodnosti plukovníka dělostřelectva. V listopadu 1939 byl převeden do SÚS s úředním titulem vrchní aktuárský ředitel. V březnu 1940 byl zatčen a postupně vězněn v Plzni, Terezíně, Ebrachu, Bischofsgrünu a Bayreuthu. V říjnu 1942 byl v Berlíně odsouzen k trestu smrti pro velezradu. Dne 23. března 1943 byl popraven ve věznici Plötzensee. Stal se jedním z 677 českých vlastenců, kteří v této berlínské věznici zahynuli během války pod gilotinou nebo na šibenici.

Se zbraní v ruce zemřel v boji proti okupantům kancelářský pomocník Jan Saletta. I tento voják nastoupil po rozpuštění Československé armády do SÚS. Jako kulometčík padl dne 7. května 1945 během Pražského povstání při hájení sokolovny v Bubenči.