Život na ulici v prvorepublikové Praze

V masarykovském Československu mohli lidé bez domova vyhledat přístřeší v noclehárnách, útulnách a ohřívárnách, ale i v chudobincích nebo chorobincích. Přestože se města snažila bezdomovectví zmapovat, skutečné počty lidí bez přístřeší se daly stěží odhadnout…

Bezdomovci

Svědectví o tom, jak na tom byla s bezdomovectvím Praha za první republiky, přinesly údaje v článku „Statistika měst za rok 1930“, vydaném v roce 1933 v časopise Zprávy Státního úřadu statistického. SÚS tehdy zveřejnil výsledky obsáhlé dotazníkové akce, jejímž cílem byl sběr významných statistických dat o 25 největších městech republiky. Publikované údaje pocházely ze statistických oddělení jednotlivých měst.

Tisícovky nejchudších v Praze

Chudoba v roce 1930, na samém počátku velké hospodářské krize, byla příčinou i důsledkem toho, že se řada lidí ocitla bez střechy nad hlavou. A stát se snažil situaci řešit. V Praze tehdy existovalo šest chudobinců, které zaopatřily 1 352 osob, pět chorobinců s 963 osobami bez přístřeší a jedna noclehárna. Za celý rok ji využilo 160 tisíc osob, tedy v průměru 438 lidí bez domova denně. Dalším zařízením poskytujícím pomoc nejchudším Pražanům byly tzv. ohřívárny. Hlavní město jich provozovalo deset. Celkem se v nich od října do března „ohřálo“ 64,8 tisíce osob, což činí v průměru 356 osob denně. Vzhledem k počtu osob v chudobincích a chorobincích a průměrnému dennímu počtu osob zaopatřených v noclehárnách a ohřívárnách můžeme odhadovat, že je v roce 1930 využívalo v průměru 3 100 osob denně. Přibližně tři čtvrtiny z nich žily v poněkud lepších podmínkách chudobinců a chorobinců, „na ulici“ přežívalo přibližně osm set osob. Tento hrubý odhad vychází výhradně z evidence lidí, kteří využili pomoci tehdejších charitativních zařízení. V Praze přitom žilo podle sčítání lidu z roku 1930 přibližně 950 tisíc obyvatel, tedy zhruba o 360 tisíc méně než v současnosti.

Co prozradily o bezdomovcích tehdejší městské statistiky?

Relativně nejvíce bezdomovců se nepohybovalo v Praze, ale v Bratislavě a v severočeských obcích. Například v Bratislavě využilo místní ohřívárny údajně 400 tisíc osob. V průměru je denně navštívilo 2,2 tisíce obyvatel slovenské metropole. Prvorepublikoví statistici rovněž přepočítávali údaje o využití sociálních zařízení na počet obyvatel daného města. Zjistili, že noclehárny byly nejvytíženější v Teplicích‑Šanově (11,58 zaopatřených osob na 10 tisíc obyvatel města), dále v Bratislavě (8,26) a v Jablonci nad Nisou (5,72). V případě ohříváren si připsala nechtěný primát Bratislava (177,44). Nadměrná chudoba trápila i obyvatele Jihlavy (71,06). V Praze to bylo po přepočtu na 10 tisíc obyvatel jen 4,19 osoby. Nejvyšší podíl lidí v chudobincích zaznamenala města Liberec (70,52), Most (57,42) a České Budějovice (57,09).

Historicky první celostátní statistika bezdomovectví 2011

Do roku 2011 došlo jen k několika dílčím pokusům sečíst bezdomovce na území Prahy, Brna a Plzně. Ve všech případech se sčítání účastnili dobrovolníci spolu s pracovníky nestátních neziskových organizací nebo se zástupci magistrátů. V roce 2011 se Český statistický úřad poprvé pokusil zjistit počet bezdomovců v ČR v rámci pravidelného soupisu obyvatelstva. Jednalo se o první sčítání bezdomovců v historii československých i českých cenzů, s přesnou metodikou, koho a jak sčítat. Cílem bylo získat informace o těch lidech, kteří se ocitli bez domova, potřebovali pomoc a stáli o ni. Celkově bylo sečteno 11 496 osob, které docházely do azylových domů a jiných charitativních zařízení. V Praze statistici evidovali 1 254 bezdomovců. Zjevné ani potenciální bezdomovce Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 nezahrnulo, proto je číselný údaj tak nízký. Podle odhadů odborníků jich v době cenzu bylo po celé republice až třikrát více.

Na základě sčítání osob bez přístřeší, které zorganizoval Magistrát hlavního města Prahy v roce 2014, se jich po Praze pohybovaly přibližně čtyři tisíce. Bezdomovcům pomáhalo podle údajů magistrátu 24 azylových domů s kapacitou 796 míst, čtyři nízkoprahová denní centra s kapacitou 500 míst, pět nocleháren s kapacitou 367 míst a pět domů na půl cesty se 42 místy. Data o bezdomovectví dosud nejsou v rámci ČR (ani mezinárodně) systematicky sledována, a pokud ano, tak nejednotně a nesrovnatelně. V EU je bezdomovectví posuzováno jako jedna z nejextrémnějších forem chudoby a sociálního vyloučení. Počet bezdomovců v osmadvacítce byl v unijních materiálech odhadován na 4,1 milionu. Než odborníci najdou k přesným údajům jednotný klíč, budou skutečná čísla nahrazovat hrubé odhady…