Zlatý věk bytových družstev

V polovině 20. let minulého století žilo přes devadesát tisíc osob v družstevních bytech a domech. Výhody družstevního vlastnictví nemovitostí využívali především státní zaměstnanci a dělníci. Přestože od roku 1918 do roku 1924 vzrostl počet družstev více než čtyřikrát, zajišťovala družstva střechu nad hlavou jen necelému procentu obyvatelstva ČSR.

Bytová družstva

První bytová sdružení vznikala v českých zemích v 80. letech 19. století. Jejich cílem byla zejména „podpora výstavby levného bydlení pro sociální střední a chudší vrstvy společnosti“. Hlavní překážkou většího rozvoje bytových družstev byly tehdy obtíže při získávání úvěru. Teprve na sklonku 19. století byly uzákoněny daňové výhody, které zakládání stavebních a bytových družstev podpořily.

Po první světové válce nastala bytová krize, provázená nedostatkem stavebního materiálu, inflací a neustálenou měnou. V této situaci se do stavby bytových nebo rodinných domů nikdo nepouštěl, protože stavební náklady rostly, a finanční možnosti nájemníků naopak klesaly. Do takového rizika se soukromníkům nechtělo, obce zase neměly na výstavbu peníze. Hned v prvních poválečných letech zasáhl stát. Potřeboval zbavit stavebníky rizika poklesu hodnoty nemovitosti v budoucnosti a podnítit výstavbu nových domů, kde by nájemné v bytech splácelo stavební investici a zároveň by na něj dosáhla většina obyvatel. V období první republiky vešlo v platnost osm zákonů, které formou uvěrového a daňového zvýhodnění podporovaly rozvoj stavebních a bytových družstev.

Úspěchy nové republiky v otázce dostupnosti bydlení v prvních letech existence dokazovaly údaje zveřejněné Státním úřadem statistickým v roce 1927. V článku zveřejněném v časopise Zprávy SÚS Republiky československé přinesli statistici přehled o stavu ke konci roku 1924.

Boom bytových družstev

V roce 1924 evidovaly příslušné úřady celkem 1 101 družstev se 79 691 členy. To je více než čtyřnásobně víc než v roce 1918, kdy jich v celém Československu bylo 248. Nejvíc (255) jich bylo založeno v roce 1920. Málo rozvinuté bylo v roce 1924 bytové družstevnictví na Slovensku, kdy fungovalo 40 družstev se 4 177 členy. Do statistického zpracování byly nicméně zahrnuty údaje jen za 787 družstev. Zbývající byla buď v likvidaci, nezahájila činnost nebo prostě nezaslala vyplněné dotazníky.

Z 1 101 družstev bylo 912 českých a 189 německých. Celkem zajišťovala bydlení ve 405 obcích pro 91 236 osob. Většina družstev (312) působila ve 267 obcích do pěti tisíc obyvatel.

Největší členskou skupinu družstevníků tvořili veřejní zaměstnanci, z nich bylo 12 tisíc železničních, 14 tisíc jiných státních včetně vojáků a 9 tisíc ostatních. Další početnou skupinou bylo 13 tisíc živnostníků, 21 tisíc dělníků (zemědělských, stavebních, hornických a ostatních) a dále dva tisíce samostatných zemědělců.

Celkem bylo v družstevním vlastnictví 10,8 tisíce rodinných a 1 124 nájemních domů, z toho 685 s osmi a více byty. Dohromady se jednalo o 24 365 bytů o celkové ploše obytných místností 1,5 milionu metrů čtverečních a žilo v nich 25 tisíc rodin. V roce 1918 žily v družstevních domech pouze tři tisíce rodin s 9,5 tisíci rodinnými příslušníky.

Bytové družstvo = doživotní jistota

Existovalo několik typů bytových družstev, z nichž dva se velmi rozšířily. V prvním z nich se členové sdružili s cílem postavit si bytový dům, který financovali částečně vlastními finančními podíly a částečně společnou hypotékou. Druhý typ zakládali s cílem zakoupit rozlehlou společnou stavební parcelu a postavit na ní rodinné domky. Po uplynutí určité doby a splacení úvěru se tyto domky stávaly majetkem rodin, které v nich bydlely. Když některý ze stavebníků nebyl schopen splácet úvěr, stát převzal dům nebo byt do svého fondu. Náklady na stavbu byly většinou dělené na půjčku běžnou (úročenou), půjčku se státní zárukou a vlastní podíl stavebníka. Celkový náklad staveb ke konci roku 1924 činil 1,77 miliardy korun, z toho stát poskytl přímou půjčkou 125 milionů korun a zaručil se za 1,16 miliardy korun. Československé bytové družstevnictví zaznamenalo mezi válkami největší rozvoj, a bylo dokonce považováno za jedno z nejvyspělejších v Evropě. Zásluhou bytových družstev byly postaveny činžovní domy a kolonie rodinných domků s byty vybavenými moderním příslušenstvím.

Světová hospodářská krize (1933) a období okupace ČSR měly za následek omezení možnosti nakládat s družstevními byty. Během druhé světové války byla vládním nařízením nová bytová výstavba zakázána.

Současnost bytových družstev

Aktuálně je v ČR celkem přes osm tisíc malých bytových družstev s 20 či méně zaměstnanci a zhruba 100 velkých s více než 20 zaměstnanci. Z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 vyplývá, že v České republice bylo 2,16 milionu domů, z toho 215 tisíc bytových s 2,43 milionu bytů. Z celkového počtu bytových domů bylo 14,4 % ve vlastnictví bytových družstev oproti 36,2 % ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek. Podle právního důvodu užívání bylo 9,4 % obydlených bytů družstevních a 20,1 % v osobním vlastnictví. Dlouhodobě vzrůstá počet bytů v osobním vlastnictví a naopak klesá podíl nájemních a družstevních bytů. Je to dáno jednak jejich převodem do vlastnictví nájemců a také omezením výstavby nových bytů tohoto typu.